βασίλειον, -ου, τό (βασίλειος, which see), [in LXX for הֵיכָל ( Nam.2:6, Dan.6:18*), מַמְלָכָה ( 3Ki.3:1 14:8, 4Ki.15:19*), etc. ;] 1. a capital city. 2. Freq. in pl., τὰ β., a palace: Luk.7:25. † (AS)
STRONG'S WORD STUDY
G933 — βασίλειον
basileion · palace · Greek